Bůh je frajer

Nevím, jak vy vnímáte Boží působení ve svém životě, ale vím, jak ho vnímám já. Často se ohlížím zpět a vzpomínám, co jsem prožila. Na chvíle plné radosti i na okamžiky selhání a následného zklamání. Pomáhá mi to rozpoznat Boží vedení. Když se za něco modlím a pořád mám pocit, že moje modlitba nebyla vyslyšena, tak pak v pohledu do minulosti zjistím, že On jí vyslyšel, ale naprosto jinak než bych čekala. A v tomhle je fakt frajer. A navíc... všechno je to ve svobodě. My se svobodně rozhodujem, zda Ho pustíme do svých vztahu a do svého života nebo ne. On se nám nevnucuje, jen čeká s otevřenou láskyplnou náručí a zároveň ví, co uděláme. V tomhle ohledu Ho vůbec nechápu – máme svobodu, ale On je vševědoucí, takže ví, co uděláme, a přesto to není iluze svobody!? Když Ho neprosím o radu ve svém jednání, nezakročí. Ale On ví, co udělám! On ví všechno! Má to tak skvěle promyšlený, ale já to nějak nedokážu pochopit. Dost možná je to dobře, protože proto v Něj věřím – stále budu mít nad čím přemýšlet a stále budou tajemství, která zůstanou neodhalena.
Ke každému člověku si hledá cestu. Postupně odhaluje tajemství a určitým způsobem si každého člověka vychovává, jako každý správný rodič. Pěstuje si s námi vztah. Mám pocit, tedy je to spíš moje domněnka, že On nepřichází z čista jasna v jeden okamžik: „Hle, jsem tvůj Bůh, stvořil jsem celý svět, miluji tě, miluj mě též.“, ale že krůček po krůčku chce, abychom si Ho zamilovali a každým dnem víc a víc Mu důvěřovali. Žádný přátelský vztah se nedá vybudovat za jednu noc. S láskou nám ukazuje, jak jsme nedokonalý, ale pořád se na nás dívá s tou největší láskou, s jakou se u lidí nikdy nesetkáme.
Je krásné cítit Jeho blízkost a přišel okamžik v mém životě, který mi otevřel oči. Nasměroval mě, ale volba byla na mě. On byl po celou tu dobu se mnou, pořád byl se mnou, ale nechtěla jsem Ho slyšet. V srdci jsem toužila, ale rozptylování a pokušení mi bránila tu touhu naplnit. On to se mnou nevzdal a nikdy nevzdá, krůček po krůčku si ke mně hledal cestu (na celostátních setkáních mládeže, na spolču, skrz druhé lidi, Havelnici, Jumpu...). Bojoval o moje srdce, o moje zraněné srdce. Vybojoval Ho a svůj život jsem konečně plně odevzdala do Jeho rukou i s tou obrovskou obavou, co všechno po mě může žádat  (jako například, že bych měla vstoupit do kláštera – jenže On nic takového nežádal a nežádá). Nu a od té doby se moje zraněné srdce snaží uzdravit. Dělá to krásným způsobem – s VELKOU láskou. S láskou si mě vede a i když stále zakopávám, pomáhá mi znovu vstát a znovu a znovu mi dodává odvahu. A krásný je na tom to, že to dělá tak jednoduchým způsobem – skrz druhé lidi, skrz přátele, při mši, u zpovědi… On je fakt frajer.