On je věrný i v maličkostech

Loňský zimní semestr jsem absolvovala předmět CAD 3, ve kterém jsem se učila lépe ovládat skvělé funkce architektonického návrhového programu, což pro tehle příspěvek je nepodstatné.
Důležité ale je, že mi to moc nešlo a když se přiblížilo odevzdání práce, za kterou jsem měla získat zápočet, nevěděla jsem si rady. Byla jsem na pokraji svých vědomostí, a tak jsem se uchýlila k napsání mailu architektovi, který mě tenhle předmět učil. Když jsem ten mail odeslala, uvědomila jsem si, že slova, kterými jsem vyjádřila svou neschopnost, jasně dávají najevo, že si zápočet vůbec nezasloužím. Vykreslila jsem se jako neschopný budižkničema. Jenže ten mail jsem už odeslala, už nic nezměním. Tehdy jsem vyslovila obyčejnou prosbu: "Pane, Bože, kéž by ten mail nikdy nedostal."

Uplynul týden, odpověď nepřišla a já si šla pro zápočet s vědomím, že ho nezískám, protože moje práce není ve stavu odevzdání, jelikož jsem byla v koncích. Ale vyučující architekt k tomu se mnou sedl a krok po kroku mi vysvětlil, co a jak udělat a zápočet jsem získala. Ale to není všechno.
Když mi zapisoval zápočet nařkla jsem ho, že neodepisuje na maily, avšak on mi namítl, že můj mail dostal, ale nebyla v něm žádná slova. Byl úplně prázdný.

Byla jsem z toho v šoku. Bůh mojí zoufalou prosbu vyslyšel. Takovou maličkost, která mi přišla nemožná. Jenže u Boha není nic nemožné. Na těhle maličkostech nás učí, že je věrný i ve velkých věcech. Nemusíme se bát svěřit mu svoje zoufalé prosby a vůbec se nemusíme bát svěřit mu i ty velké, svěřit mu celou svojí budoucnosti. On je věrný jak v maličkostech, tak ve velkých věcech.

Nebojme se mu důvěřovat!